„V klimatické komoře právě vidíme kolegu. Teď pouze deset minut v klidu sedí a zvyká si na prostředí. Za chvíli mu donesu tablet, na kterém podstoupí test kognitivních funkcí,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Vratislav Šálený za Fakultu strojního inženýrství. Nejde přitom o ledajaký test, stejný je používán při NASA’s Twins Study k testování kognitivních funkcí astronautů na Mezinárodní vesmírné stanici. „Jde o to, vystavit testovaného velmi intenzivní kognitivní zátěži. Což se nám přesně hodí, protože cílem našeho výzkumu je měření stresu. Pilotně jsme v rámci testu vyzkoušeli indukci kognitivní zátěže také pomocí prostředků virtuální reality ve spolupráci s firmou Deloitte,“ dodává Šálený.
Testované osoby čekají v klimatické komoře celkem dva pobyty. První za běžných podmínek při pokojové teplotě, druhý při zvýšené teplotě pocitově připomínající poměrně nepříjemné tropické klima. V obou případech má baterie náročných neuropsychologických testů, které byly speciálně navrženy pro vysoce výkonné astronauty, zvýšit mentální zátěž, a tím i stresovou reakci testovaného. Ve druhém případě se pak jako stresor přidává i zmíněná vysoká teplota a vlhkost.
Zatímco inženýři ze strojní fakulty vytvářejí v klimatické komoře potřebné podmínky, samotné měření tělesných funkcí řeší odborníci na biomedicínské inženýrství ze sousední Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT). „Během měření sledujeme jednosvodové EKG, dechovou frekvenci sledujeme pomocí snímače umístěného v hrudním pásu, na kterém máme dodatečně umístěné i snímače tělesné teploty. Testovaný používá také měřicí masku metalyzéru, díky kterému získáme údaje o vydechovaném CO2, což je jeden z důležitých parametrů pro výpočet stresové zátěže,“ vyjmenovává Jana Kolářová z Ústavu biomedicínského inženýrství. A dodává, že průběh celého měření byl předem schválen etickou komisí a všichni testovaní byli před začátkem experimentu podrobně seznámeni s celým průběhem měření.
Jeden z přístrojů obsluhuje student Dominik Bachratý, který na VUT studuje program Sportovní technologie. „Ve druhém a třetím ročníku musíme v rámci profesně zaměřeného studijního programu absolvovat 480 hodin odborné praxe. Zaujala mě měření fyziologie tělesné zátěže, která se dělají u nás na Centru sportovních aktivit. Nechal jsem se zaškolit a nyní pomáhám s měřením v laboratoři,“ vysvětluje Bachratý, který se tak během studia dostal k opravdovému výzkumu. Během testu v klimatické komoře má na starosti obsluhu zmíněné „masky“, což je ve skutečnosti velmi sofistikovaný komplexní nástroj pro analýzu výměny plynů. „Zajímá nás spotřeba kyslíku a produkce CO2, případně ventilační kvocienty, poměr respirační výměny a tepová frekvence,“ vysvětluje, zatímco chystá přístroj na další měření.
Hranice (ne)zdravého stresu
Stres je pro člověka do jisté míry přirozený a umí se s ním vypořádat. „Lidské tělo je uzavřený systém. Ve chvíli, kdy jste vystaveni stresujícím podmínkám, tělo okamžitě reaguje a spouští mechanismy, které se snaží vaše tělo udržet v optimálních podmínkách,“ vysvětluje Kolářová. Zatímco všichni předchozí testovaní jsou vzorkem standardní mladé populace, posledním testovaným je major Aleš Svoboda. „U pilotů nebo sportovců – obecně u trénovaných jedinců – organismus na změny reaguje rychleji a tělu vůbec nedovolí tak velké výkyvy, jaké můžeme vidět u netrénovaného člověka. Z tohoto důvodu nám přišla účast majora Svobody v testu velmi zajímavá. Máme možnost srovnání měřených fyziologických změn u skupiny mladých netrénovaných jedinců s pilotem, u kterého předpokládáme odlišný průběh,“ dodává Kolářová.
Bojový pilot a od loňského podzimu také člen záložního týmu astronautů ESA má všechny předpoklady vymykat se z výsledků ostatních měření. A první dojmy po testu potvrzují, že je na podobné podmínky zvyklý. „Teplotně to bylo v pohodě, testy mě bavily. Takže vystresovaný jsem asi úplně nebyl,“ říká s úsměvem a dodává, že podobné testy jako pilot podstupuje často. „Nedávno na konferenci jsme se bavili o tom, že stres – pokud nepřekročí určitý limit – je vlastně užitečný. Je to kompenzační mechanismus organismu a příprava na zátěžovou situaci. Takže být lehce ve stresu je v podstatě dobré,“ hodnotí.
Získaná data z měření zpracuje firma Uptimai, český startup, který se zabývá pravděpodobnostním modelováním, a to jak pro potřeby průmyslu, tak i kosmického výzkumu. Výsledkem vývoje má být nositelné zařízení, které umí upozornit uživatele, že se jeho úroveň stresu blíží problematické hranici. Technologie má k měření markerů stresu v lidském těle využívat i pokročilé algoritmy a metody strojového učení pro zpracování fyziologických dat. „Cílem je vytvořit komplexní systém monitorování stresu v reálném čase, který bude možné využít v řadě oblastí: od zdravotníků, přes hasiče, až po civilní zaměstnance ve vysoce stresových situacích,“ vysvětluje výzkumník Šálený. Pokud výzkum zdárně dospěje do konce, půjde o další příklad, kdy mohou z původně kosmického výzkumu profitovat i lidé na zemi.
Že má výzkum vesmíru přínos i pro běžný život nepochybuje ani Aleš Svoboda. „Myslím, že není jen otázkou, zda budeme mít vlastní českou družici nebo astronauta. Do byznysu se promítá i investice do kosmického výzkumu. I proto bychom měli mít jako země trochu větší cíle, nebo nám ujede vlak, protože i země jako Polsko nebo Maďarsko do toho šlapou daleko víc než my. My se zatím v oboru snažíme alespoň vrátit tam, kde jsme byli někdy v 70. létech. Slušely by nám větší ambice,“ uzavírá Svoboda.
Text: Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně /r
Foto: Václav Koníček, Vysoké učení technické v Brně
