Na konci 70. let minulého století začalo velení sovětského letectva zpracovávat požadavky na nový cvičný letoun. V té době používané L-39C se totiž začaly značně vzdalovat novým letounům MiG-29 a Su-27. Jako problematická se ukázala úroveň velmi triviálního palubního navigačního i zbraňového vybavení Albatrosu, která prakticky ne byla schopna letce připravit na odlišný způsob pilotáže nejnovějších bojových typů.
Stejně byla hodnocena i aerodynamika L-39C, která jej ve srovnání s moderními stíhači předurčovala k roli základního výcviku. Proto vznikl projekt jakéhosi mezitypu, kterým se stal L-39MS. Ten přinášel řešení zejména v oblasti nové generace palubního vybavení, které zahrnovalo prvky jako palubní počítač, průhledové displeje, víceúčelové obrazovky či zbraňový počítač. I v oblasti výkonů šlo o značný posun zejména díky motoru DV-2A, byť ten přinášel pouze větší tah a pochopitelně nemohl překonat omezení daná aerodynamickou koncepcí letounu.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: autor, Jan Čadil, Jakub Vaněk, Aeronautica Militare, ISAF, Leonardo, RSAF
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 8/2023, který vyšel 2. 8. 2023.
Obsah L+K 8/2023 naleznete – ZDE.