Hlavním úkolem pohotovostního systému PVOS bylo zajistit nedotknutelnost vzdušného prostoru Československa především proti vojenským letadlům zemí Severoatlantické aliance. Jeho plnění vyžadovalo stále větší úsilí, neboť neustále narůstala činnost letectva NATO. Projevovala se zvýšením počtu cílů působících v bezprostřední blízkosti československé státní hranice, tak i v komplexní průzkumné činnosti. Ve srovnání s rokem 1985 vzrostla letecká činnost nad západní částí Německa a nad územím Rakouska v roce 1986 o 18 procent. Přesto od narušení vojenským vrtulníkem dne 20. dubna 1984 nedošlo k žádnému dalšímu narušení vzdušného prostoru Československa vojenským letounem. Nedostatky přetrvávaly v zásazích proti sportovním letadlům letící na malých a přízemních výškách.
V pásmu proti Československu bylo v hotovostních silách taktického letectva NATO udržováno 31 letounů, z toho 24 nosičů jaderných zbraní a sedm stíhacích letounů s dobou pohotovosti ke vzletu 5 až 15 minut a příletovou dobou ke státní hranici 9 až 60 minut. Letadlový park tvořily převážně letadla moderních typů Tornado, F-16C a D a Mirage 2000. Všechny tyto typy byly schopny operovat za ztížených podmínek ve dne i v noci v přízemních výškách 50 až 100 metrů.
Celý článek a další fotografie naleznete – ZDE.
Text: Jan Šach, VHÚ Praha
Foto: Vojenský historický ústav Praha