Bojový letoun dělá jeho výzbroj. Obecná pravda, která ale při řadě akvizic vojenské letecké techniky nebyla dostatečně akcentována a zohledněna. Nejbližší příklad můžeme vidět v Rakousku, jehož letectvo provozuje od roku 2007 flotilu 15 strojů Eurofighter Typhoon, jejichž jedinou výzbroj stále představuje palubní kanon a protiletadlové řízené střely krátkého dosahu IRIS-T. Místo víceúčelového zbraňového systému tak má Rakousko sice výkonný, ale drahý letoun, který reálně může použít jen pro mírový hotovostní systém v denní době (teprve letos na jaře byla schválena nejnutnější modernizace zahrnující také integraci protiletadlových řízených střel středního dosahu AIM-120 AMRAAM).
Najdeme ovšem i příklady, kdy moderní výzbroj výrazně posunula vpřed schopnosti letounů, jež by jinak byly považovány za více či méně zastaralé nebo alespoň překonané. Vzpomeňme třeba na polovinu 90. let, kdy německá Luftwaffe integrovala na své stroje F-4F Phantom II v rámci programu ICE (Improved Combat Efficiency) radiolokátor AN/APG-65 převzatý z letounů řady F/A-18 Hornet a spolu s ním i zmíněné střely AIM-120 AMRAAM, jež v té době představovaly naprostou špičku v kategorii BVR (Beyond Visual Range).
Text: Tomáš Soušek
Foto: Boeing, Lockheed Martin, Mbda, Northrop Grumman, Raytheon, USAF, US Navy
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 7/2023, který vyšel 28. 6. 2023.
Obsah L+K 7/2023 naleznete – ZDE.