Vojáci pod vedením velitele kontingentu mjr. Miloše Morkuse přesunuli dva vrtulníky na letiště ve Wroclawi, kde se shromažďovala i další technika potřebná pro pomoc nejvíce postiženým lokalitám. V tu chvíli začala česká jednotka spolupracovat s nadřízeným polským Velitelstvím teritoriální obrany.
Nejdříve bylo nutné zřídit provizorní štáb a nastavit koordinaci s polským velením, aby se posádky a jejich vrtulníky mohly neprodleně zapojit do záchranných operací. Do likvidace následků po povodni byli nasazeni piloti, palubní technici, záchranář, palubní střelci, starší důstojník operační skupiny, personál ILS (technický personál vrtulníků) a řidiči.
Rekognoskace postižených oblastí
Hlavní roli během záchranných prací hrály ale dva české vrtulníky. Jejich piloti prováděli zejména rekognoskaci nejvíce postižených oblastí a predikci dalšího vývoje situace. Neméně důležitým úkolem bylo také zásobování odříznutých oblastí vodou, jídlem a nezbytnými hygienickými pomůckami. Ve všech případech byli na palubách vrtulníků polští specialisté a záchranáři, kteří poskytovali základní pomoc a zjišťovali aktuální stavy. Začlenění polských leteckých záchranářů se ukázalo jako nezbytné při plnění všech letů, především z důvodu jazykové bariéry v místech zásahu nebo při komunikaci s místním obyvatelstvem a znalostí lokálního prostředí.
V dalších dnech vojáci pomáhali s odvracením přímého nebezpečí ve vybraných oblastech. Pracovali na zpevňování prosakujících hrází okolo rozvodněné řeky Odry, kam vrtulníky v podvěsu přenášely až tři tuny vážící vaky s pískem. Ty pak na místě vytvořily kompaktní nepropustné hráze. Lety probíhaly ve dne i v noci a na ploše byly vždy dva až tři vrtulníky. „Tato situace nás vyvedla z každodenního prostředí výcviku do reálné situace, kde se ukazují faktory, které nelze předpokládat. Byla to obrovská zkušenost,“ zhodnotil situaci palubní technik vrtulníku kapitán L. P.
Důležitost technického personálu
Tato práce kladla zvýšené nároky nejen na letové posádky, ale i na technický personál, který se staral o doplňování paliva i o technický stav vrtulníků. Vše se střídalo v rychlých sledech. Technický personál byl velice potřebný i přímo v operacích. Plnil důležitou roli vazačů nákladu a koordinátorů činnosti na ploše zásahu.
Vyslání jednotky prověřilo schopnost její nasaditelnosti a mobility v řádu jednotek hodin na území Polska. V rámci záchranných operací bylo uskutečněno 50 letů vrtulníky Mi-171Š v celkovém trvání 30 hodin, přeneseno přes sto třicet tun pytlů s pískem a jedna tuna potravin, vody a hygienických potřeb. „Rozhodnutí nás nasadit nám umožnilo nejen pomoci, ale posunulo nás také ve zkušenostech, které můžeme nadále promítat do našeho výcviku,“ dodal pilot vrtulníku kapitán P. B.
Po pominutí bezprostředního rizika na jihu Polska se jednotka vrátila na domovskou základnu, kde vojáci drželi pohotovost, dle požadavků polských Sil.
Text a foto: 2. ÚU AČR Heli Unit Polsko /r
