Až já budu velká, bude ze mě Hellcat

Tato encyklopedie vám ukáže skromné začátky amerických obrněných vojsk, hledání ideálních vozidel i konečné stadium reprezentované několika doopravdy masově vyráběnými typy. Americké tanky, v čele s legendárním M4 Shermanem, nakonec představovaly jeden z klíčů k vítězství v celé válce. S bílými hvězdami na pancířích i pod vlajkami různých spojenců se objevily téměř na všech frontách.

Legendární stroje, piloti a letecké techniky druhé poloviny 20. století. V létě 1950 vypukl konflikt v Koreji, kde se poprvé ve větším měřítku střetli sovětští a američtí piloti, a to často za řízením proudových strojů. V 60. letech nastoupila generace nadzvukových letounů vyzbrojených řízenými střelami –ty se střetávaly nejen nad Vietnamem. A rušno bylo i na hranicích Československa. Druhá polovina 20. století přinesla bezprecedentní rozvoj vojenského letectva. Nová kniha Marka Brzkovského vám dá nahlédnout do historie legendárních strojů a pilotů tohoto období.

Velká Británie za druhé světové války vyvinula řadu nejrůznějších obrněných vozidel, avšak jen málokteré z nich se dočkalo v průběhu času tak rozdílného přijetí jako Churchill. Zpočátku byly osádky sloužící v tomto tanku téměř zděšené z velkého množství nedodělků a špatných konstrukčních řešení. Sám ministerský předseda Winston Churchill údajně s humorem sobě vlastním prohlásil, že po něm tank pojmenovali, když zjistili, že je úplně k ničemu. Situace se však záhy otočila. Asi tisícovka prvních strojů prošla rozsáhlým přepracováním a tankisté začali měnit svůj názor.

V tomto dílu se uzavírá bohatá historie 1. stíhacího leteckého pluku. Autor popisuje například poslední účast na cvičení Varšavské smlouvy nebo nácvik zásahu proti SR-71 letouny MiG-23, ostré střelby a misi pilotů pluku v Lybii. V období 1989-1992 přichází po sametové revoluci nové kontakty a vztahy s bývalým protivníkem, ale současně začíná na obou stranách postupná redukce ozbrojených sil obou stran, která skončila zrušením 1. stíhacího leteckého pluku k 31.12.1994.

S rozvojem tankových vojska se jako stále palčivější jevila otázka bojem s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice.

Mezi Benešovem a Sedlčany se za 2. světové války nacházela největší základna Waffen-SS v Evropě – vojenský výcvikový prostor Böhmen. Aby mohl vzniknout, musely desetitisíce zde žijících Čechů opustit své domovy a majetek jim vyvlastnila Velkoněmecká říše. Přesto jich mnoho na cvičišti zůstalo a stali se zaměstnanci SS. Zabrané území se krok za krokem proměňovalo v intenzivně využívaný vojenský újezd, a když chyběly pracovní síly k jeho budování, byli sem na výstavbu deportováni vězni koncentračních i jiných táborů. Kniha líčí pestrou historii cvičiště včetně příběhů lidí, kteří se v něm ocitli.

Stíhací letectvo hrálo i v Pacifiku důležitou roli. Boje se zde ale dost lišily od těch, které probíhaly na jiných frontách. Japonci jako první pochopili, že v nedozírných prostorách Pacifiku dokáží své jednotky podporovat jen z palub letadlových lodí a zaměřili se na budování námořního letectva. Během prvních měsíců proto vítězili a britské i americké letectvo utrpělo řadu ponižujících porážek. Teprve ve druhé polovině roku 1942 postup zastavila série bitev letadlových lodí. Americké letectvo se naopak rozrůstalo neuvěřitelnou rychlostí. Japonci se sice bránili s odvahou, často přerůstající ve fanatismus, proti takové přesile však nemohli obstát.