Bratr Jan Ihnatík se narodil 1. března 1922 v obci Poroškovo na Podkarpatské Rusi v rodině drobných rolníků. Obecnou školu absolvoval v Poroškově, pak dva roky studia na střední stavební škole v obci Tuří Remety. Současně se studiem také stále se svými sourozenci vypomáhal rodičům s jejich malým hospodářstvím.
Po maďarské okupaci zbývající části Podkarpatské Rusi v březnu 1939 se musel, stejně jako jeho další vrstevníci, dostavit na výcvik do maďarských oddílů předvojenské přípravy Levente. Pod vlivem místních komunistů, kteří mezi rusínskou mládeží šířili zvěsti o „sovětském ráji na zemi“, a rovněž vzhledem k hrozbě branné povinnosti v maďarské armádě, se rozhodl počátkem roku 1940 ještě se dvěma přáteli utéct ilegální cestou do Sovětského svazu. Krátce po překonání hranic, ale byli zatčeni sovětskými pohraničníky a převezeni do sběrného tábora ve Skolje, kde se v tu dobu tísnilo již několik desítek uprchlíků. Protože již prostory místního provizorního tábora nestačily pojmout všechny utečence, převezli po čase velkou část vězňů do věznice ve Stryji, kde probíhaly hlavní výslechy NKVD. Z podobných důvodů pak následovaly jejich deportace přes vězení v Umani a až do Starobělsku, kde byli vězni v „rychlých procesech“ odsuzováni k tvrdým trestům. Také Jan Ihnatík byl za ilegální přechod hranic odsouzen k obvyklému trestu: 3 roky nápravně-pracovních táborů. Začátkem roku 1941 jej pak s dalšími vězni deportovali na sever Ruska, konkrétně do jednoho z pracovních lágrů u města Uchta. Vězni zde vykonávali rozličné práce – stavěli základy domů v lágru, káceli stromy v okolních lesích, vypomáhali při senosečích atd. Po několika měsících ale měli být vybraní vězni (většinou Poláci a Rusíni) deportováni do lágrů na severu. Tehdy měl Jan Ihnatík štěstí: v táboře se totiž seznámil s lágrovým lékařem, který mu pomohl předstírat úraz, čímž se tomuto obávanému transportu vyhnul. Navíc byl z rozhodnutí táborového vedení umístěn na výpomocnou práci do nedalekého učňovského řemeslnického střediska. Zde se také dostal k větším porcím stravy, takže znovu mohl přibrat na váze. V této výhodné pozici nakonec setrval až do svého propuštění na začátku roku 1943.
U československé vojenské jednotky v Buzuluku byl pak prezentován 13. února 1943. Po základním výcviku absolvoval poddůstojnickou školu a následně dělostřelecké učiliště v Irbitu. V dalším průběhu války se pak jako příslušník dělostřeleckého pluku 1. československého armádního sboru v SSSR zúčastnil celého tažení na východní frontě a podílel se na osvobozování Československa. Během bojů byl několikrát zraněn. Byl přímý účastník Dukelské i Jaselské operace. Jeho bojová cesta skončila při osvobozování Břestu na Přerovsku v květnu 1945. I po válce zůstal v československé armádě a až do důchodu působil u mnoha vojenských útvarů především na Moravě.
U příležitosti 75 let od konce války byl ministrem obrany Lubomírem Metnarem spolu s dalšími veterány oceněn čestným pamětním odznakem. Do dnešních dnů je bratr Ihnatík aktivní, rád se věnuje zahrádce a účastní se jako čestný předseda, pokud zdraví dovolí, i schůzí Jednoty Československé obce legionářské v Havířově a návštěv pietních míst.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: Jana Přibylová, Československá obec legionářská
