Pavel Svoboda se narodil 28. června 1916 v Bohuslavicích, u Kyjova na moravském Slovácku, v tehdejším Rakousko-Uhersku. Po maturitě na gymnáziu v Kyjově studoval na Právnické fakultě v Brně. V brněnském aeroklubu získal pilotní zkušenosti v akci „1000 pilotů republice“. Během druhé světové války se stal jedním z účastníků zahraničního i domácího odboje, bojoval za svobodu své vlasti a prokázal neobyčejnou statečnost a odhodlání v boji proti nacistické okupaci.
Dne 17. listopadu 1939, kdy byly české vysoké školy uzavřeny nacisty, byl Pavel Svoboda spolu s dalšími vysokoškoláky odvlečen z Kounicových kolejí v Brně do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Byl propuštěn až 22. prosince 1939 a již 1. ledna 1940 odešel přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do zahraničí, kde se zapojil do československého odboje. Byl ubytován v Českém národním domě v Jugoslávii a později se připojil k československému zahraničnímu vojsku ve Francii. V únoru 1940 byl zařazen k 1. čs. dělostřeleckému pluku v Sigeanu.
Podal si však přihlášku k letectvu a v dubnu 1940 byl přidělen k letecké skupině v Agde. V červnu 1940 byl evakuován z Port Vendres přes Gibraltar do Anglie a vyslán k Československému leteckému depu v Cosfordu, kde se hlásil do pilotní školy. K RAF nastoupil 25. 7. 1940. Pro nedostatek střelců byl cvičen na palubního střelce. Od listopadu 1940 pokračoval ve výcviku v cvičné letce 311. československé bombardovací perutě. Od 27. 5. 1941 již létal operačně v posádce Aloise Šišky, na letounu Vickers Wellington KX-B. Z letiště East Wretham odlétal 25 bojových letů na cíle v Německu i Itálii.
Před Vánocemi 1941 se Pavel oženil s Dánkou Ellen Peterson. Ale již za několik dní, 28. 12. 1941, když se Wellington KX-B vracel z náletu na německý přístav Wilhelmshaven, musel pro hořící motor nouzově přistát ve vlnách Severního moře. Zadní střelec, Rudolf Skalický (Blondy), zahynul v potopeném letounu. Ostatním pěti členům posádky se podařilo dostat do gumového člunu (dinghy), ve kterém pak za nesmírných útrap strávili na moři 6 dnů, než je vítr a vlny vyvrhly na holandské pobřeží u obce Petten. Dne 2. 1. 1942 zemřeli Josef Tománek a Josef Mohr. Alois Šiška, Pavel Svoboda a Josef Ščerba byli nalezeni dvanáctiletým Thomasem Zuyderlandem, který sbíral naplavené dříví na břehu. Byli zajati a po vyléčení zranění a omrzlin skončili v zajateckém táboře Stalag VIIIB v Lamsdorfu.
Pavel Svoboda se několikrát pokusil o útěk. První pokus o útěk dne 12. 9. 1942 byl zmařen, další pokus o útěk z pracovního komanda na pile v Glucholazech dne 1. 5. 1944 skončil také neúspěšně. Teprve 22. 10. 1944 se útěk podařil a spolu s kanadským letcem V. J. Bastablem po několika nočních pochodech došli do Pavlových rodných Bohuslavic u Kyjova.
Na přelomu let 1944-45 se oba zapojili do operací skupiny Carbon působící v domácím odboji na jižní Moravě. V dubnu 1945 byl Pavel Svoboda vyzrazen, zatčen gestapem uvězněn v Brně. Při osvobozování Brna se mu podařilo uprchnout a válku ukončil s partizánským oddílem u Devíti Křížů poblíž Velké Bíteše.
Po ukončení bojů v Evropě se dne 11. 5. 1945 v Brně připojil ke skupině amerických letců sestřelených u Tišnova. Odjel s nimi přes Prahu do Plzně, 19. května se dostal letecky do Bruselu a odtud do Velké Británie, kde se setkal se svou manželkou a poprvé viděl svého tříletého syna Andrewa. Později se s rodinou přestěhoval do ČSR a sloužil v čs. letectvu v hodnosti kapitána na letišti v Brně. V té době se manželům Svobodovým narodila dcera Dagmar. Po únoru 1948 je Pavel z armády propuštěn a jako západnímu letci mu hrozí zatčení. Rodinu odesílá do zahraničí a následuje ji dobrodružnou cestou přes Rakousko v sovětské okupační zóně.
Až do svého odchodu do důchodu pracoval Pavel Svoboda v Londýně v obchodní sféře. V roce 1990 se po dlouhých 42 letech vrací na návštěvu svých příbuzných do rodné obce Bohuslavice u Kyjova.
Plukovník Pavel Svoboda obdržel za své hrdinství Československý válečný kříž 1939 (udělen dvakrát) a Československou vojenskou medaili Za zásluhy, I. stupně.
Pavel Svoboda zemřel 8. ledna 1993 v Londýně, kde je také pochován.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: kpt. Jindřiška Budiková, TID 22. základny vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou /r
Foto: Šárka Knobová
