Vzorky reálných výbušnin a drog, které předtím ukryli v expozicích Armádního muzea Žižkov organizátoři pražského cvičení kynologů Vojenské policie, vyhledávali ještě před otevřením muzea služební psi. Ti jsou nepostradatelnými pomocníky při zajišťování bezpečnosti návštěv chráněných osob – v případě specialistů na vyhledávání výbušnin, případně při prohlídkách vojenských objektů, jestli se v nich nenacházejí nepovolené omamné a psychotropní látky. To v případě psů vycvičených pro vyhledávání drog.
Podle ředitele odboru muzeí Vojenského historického ústavu Praha, plukovníka Michala Buriana je spolupráce s Vojenskou policií dlouholetá a intenzivní. „Jsme armádní složkou, která je jedním z nejčastějších uživatelů služeb Vojenské policie a i jejich kynologů. Příslušníci Vojenské policie nám pravidelně pomáhají při zajištění bezpečnosti na našich akcích jako například Tankový den v Lešanech, který letos připravujeme na 2. září,“ shrnul Michal Burian. Neopomněl zdůraznit, že Armádní muzeum Žižkov je často cílem návštěv hostů ministryně obrany a ochranka některých z nich může požadovat, aby byla před návštěvou chráněné osoby provedena bezpečnostní prohlídka. „Proto jsme rádi souhlasili, když jsme byli osloveni s žádostí o možnost provést tento výcvik v našem muzeu,“ dodal plukovník Michal Burian ředitel odboru muzeí Vojenského historického ústavu Praha.
„Rádi jsme využili možnost zorganizovat tento výcvik v Armádním muzeu Žižkov, protože to je zcela ideální prostředí k přípravě psů pro nasazení v reálných podmínkách. Figuríny, vitríny, expozice, předměty, s nimiž se běžně nepotkávají, to je ideální prostředí pro zajištění jejich bdělosti,“ říká organizátor pražského cvičení kynologů Vojenské policie npor. Ing. Pavel Kuliha, náčelník pracoviště speciální kynologie Velitelství ochranné služby Vojenské policie. Při povídání o specificích práce se psy na vyhledávání výbušných či drog přitom zakládá vyhledávané vzorky (výbušniny a drogy).
Při vstupu do expozice 1. světové války se mu při pohledu na kamení pod kolejnicemi vlaku, na kterých stojí legionářský vlak, rozzáří oči. „To je ideální místo, kam schovat jeden ze vzorků,“ říká, když odkrývá jeden z kamenů a pinzetou z nádoby vytahuje sáček s jedním vzorkem, který poté opět pečlivě před chvílí zvednutým kamenem přikrývá. Proto, aby měl přehled, kam přesně vzorek schoval, místo si fotí mobilem. „Kdyby to náhodou žádný pes nenašel, a proto, že těch míst je při každém cvičení více, tak si děláme takovouto pojistku, a pak jdeme „po svých stopách“, abychom místo výcviku zase vyčistili,“ říká npor. Pavel Kuliha. Poté „ohmatává“ stěny vlaku, ostatní kameny v podkladu kolejnice a jiná místa ve vstupní místnosti expozice 1. světové války. „Tomu říkáme „teplý pach“, protože čtyřnohý pomocník neomylně vycítí, kde se člověk nedávno dotkl, tak abychom mu to pátrání trochu ztížili. Pokud bych to neudělal, je pro ně místo, kam jsem vzorek ukryl, hodně lehce k nalezení,“ vysvětluje náčelník npor. Pavel Kuliha, zatímco balí kufry se vzorky a přesunujeme se do další části expozice Armádního muzea Žižkov.
Psi jsou cvičeni na reálných vzorcích
Po cestě vysvětluje, že se psi cvičí na reálných vzorcích výbušnin a drog, aby si zvykli na jejich specifický pach. „Nynější průmyslově vyráběné výbušniny se vyrábí s tzv. značkovačem, který zjednodušuje jejich odhalení, ale můžou být ještě v oběhu výbušniny bez této látky. Máme samozřejmě i tyto vzorky a psi je pravidelně vyhledávají,“ říká npor. Kuliha, když v expozici zákopů 1. světové války zakládá do pytlů chránících palebné postavení pětigramový vzorek známé výbušniny Semtex. I tento vzorek byl při vyhledávání nalezen. Stejně jako vzorek dusičnanu, který je s oblibou využíván pro domácí výrobu výbušnin, který byl ukryt pod vojenskou matrací v expozici.
Přezkoušení každý rok
Služební psi musí své schopnosti umět nalézat drogy či výbušniny každoročně prokazovat. U těchto zkoušek je vždy tříčlenná komise, jejímž předsedou je někdo z Centra vojenské kynologie v Chotyni, zbylými dvěma členy jsou kynologové Vojenské policie.
Co se stane, když pes či fena zkouškou neprojde? „Může do dvou měsíců udělat opravnou zkoušku, když ji neudělá – řeší se proč. Může to být vlivem výcviku, pak je pes odeslán zpět do výcvikového kursu. Pokud je důvodem věk, pak se podá návrh na vyřazení psa či feny ze služby. Obvykle to bývá kolem 10let zvířete. Věk ale není limit, zkrátka slouží, dokud zvládá zkoušky,“ říká npor. Pavel Kuliha. A hned dodává: „Musím se pochlubit, že můj desetiletý Scotty splnil před dvěma měsíci zkoušky nejlépe, jak mohl, takže ho důchod ještě nečeká,“ dodává hrdě.
Pes při nálezu hledaného vzorku doslova ztuhne
Psovodi Vojenské policie, kteří jsou na tomto cvičení v Praze již několikátý den, se po krátké instruktáži rozdělí do dvou skupin a jdou se svými parťáky vyhledávat objekty ukryté v expozicích Armádního muzea Žižkov.
U psů specializovaných na vyhledávání výbušnin jde většinou první pes, který svému páníčkovi „očuchává cestu“ a psovod se spoléhá na jeho schopnosti, že tam žádný explozivní objekt není. Když pes ukrytý vzorek najde, doslova nad ním ztuhne. To je pro psovoda znamení, že našel, co hledal a zvedne ruku a „zahlásí“: Nález. To je pro ty, co vzorky ukryli znamení, aby řekli, jestli má pes skutečně pravdu. Většinou tak tomu je. „Energy, stejně jako většina služebních fenek a psů udělá cokoliv pro její míček, zkrátka oblíbenou hračku,“ říká psovod z Vojenské policie v Olomouci nrtm. Emil Drábík.
U psů trénovaných na vyhledávání drog se může jít nejdřív psovod podívat, jaký prostor se bude ohledávat a vytipovat místa, kde by vzorky mohly být uschovány. Pak jde a svému psímu kamarádovi ukazuje, která místa má očichat. Způsob označení místa nálezu je stejný.
Výsledkem intenzivního dopoledního zaměstnání je, že všichni čtyřnozí svěřenci, kteří byli do expozic Armádního muzea Žižkov přivedeni, ukryté vzorky našli. „Včera jsme například byli u středočeské policejní zásahové jednotky, odsud jedeme do Národního památníku na Vítkově, kde jsme také často nasazováni, aby si všichni vyzkoušeli pracovat v nejrůznějším prostředí,“ říká npor. Pavel Kuliha.
Jeho kolega z Vojenské policie v Táboře nrtm. Ondřej Skok, který byl na tomto cvičení „hostem“ při diskusi po skončení tohoto zaměstnání nápad jej zorganizovat v muzeu kvituje. „My jsme si to náramně užili. Je to krásná změna. Mě se to moc líbilo a mému belgickému ovčákovi, kterého mám od jeho 7 týdnů také. Jsme takoví kamarádi, takže na něm vidím, když ho něco baví,“ říká nrtm. Ondřej Skok.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: Vojenský historický ústav Praha
Foto: Jiří Reichl, VHÚ Praha
