Vodík nabízí leteckému průmyslu alternativní provoz s nízkými emisemi CO2. Stejně jako u konvenčního paliva však jeho spalováním vznikají kondenzační stopy, jež se však složením výrazně liší. Neobsahují saze ani oxidy síry (SOX), naproti tomu jsou tvořeny oxidy dusíku (NOX) a velkým množstvím vodní páry – až 2,5krát více než při spalování kerosinu. Oboje emise mají rovněž dopad na klima, a proto je nutné se jejich eliminací zabývat.
V rámci iniciativy ZEROe se Airbus zavázal studovat složení těchto málo známých kondenzačních stop. Pomocí upraveného větroně Schempp-Hirth Arcus J projektu Blue Condor od Airbus UpNext, jenž ponese malý vodík spalující motor, ve výšce až 30 000 stop bude porovnávat produkované emise se spalinami motoru na kerosin stejné velikosti, který bude instalován na souběžně letícím dalším větroni, typu Arcus M. Oba větroně jsou provozovány v rámci projektu Perlan. Vodíkový motor sestavila německá společnost Aero Design Works, konvenční jednotkou je český motor PBS TJ100 z Velké Bíteše.
Blue Condor nyní vstoupil do fáze letových testů. Premiérový ryze vodíkový let trval asi 30 minut a jeho cílem bylo zvýšit tah motoru ve výšce 7000 stop a stabilizovat letadlo při různých rychlostech. Od té doby se uskutečnily další dva zkušební lety, při nichž došlo i na restart motoru ve výšce 10 000 stop.
Tým Blue Condor plánuje realizovat první studii kondenzačních stop během období studeného počasí v Nevadě na začátku příštího roku. Poté bude Arcus J vytažen do testovací výšky speciálním letounem Grob Egrett od AV Experts. Vlečný letoun, vybaveným přístroji z Ústavu fyziky atmosféry Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR), bude shromažďovat a analyzovat data. Airbus si od zkoušek slibuje velký posun ve zkoumání dopadu spalování vodíku na klima i splnění cíle o nulové uhlíkové stopě v roce 2035.
Text: Jiří Kučírek
Foto: Airbus