
Jižní Korea byla po tři dekády od ukončení války na Korejském poloostrově v oblasti výzbroje plně závislá na ostatních státech, zejména pak na USA. Tento stav ale chtělo vedení země změnit, a od poloviny osmdesátých let mohutně investovalo do vlastních schopností. Nejdříve se Jihokorejci měli stát významným dodavatelem předních leteckých výrobců, kdy země podmiňovala nákupy americké a v menší míře i evropské techniky právě právy na subdodávky, ale i možností vyslání svých expertů k západním podnikům na školení. Díky tomu domácí průmysl získal přístup k technologiím a procesům a v novém tisíciletí zahájil několik vlastních projektů.
Ještě v devadesátých létech se Jižní Korea snažila získat práva na licenční produkci a dovývoj vrtulníků AS332 Super Puma z Francie či Mi-17V-5 z Ruska. Francie ale s převodem nesouhlasila, naopak Rusko ano. Pod hlavičkou firmy Daewoo měl vzniknout derivát MK-30 s novou avionikou a postupně i dalšími moderními západními prvky pro plnění policejních, záchranných a jiných úkolů. Spolupráci ale ukončily spory o výši plateb ještě předtím, než vůbec došlo ke stavbě prvního stroje.
Text: JUDr. Jakub Fojtík
Foto: Li Tao CˈWang, Sin Te Wing, Iraqi Civil Defence Directorate, KAI
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 6/2026, který vyšel 3. 6. 2026.
Obsah L+K 6/2026 naleznete – ZDE.