Pro české vzdušné síly nabízí prostřednictvím italské vlády stroj AW139M. Jde o vojenskou ozbrojenou variantu středního dvoumotorového vrtulníku řady AW139, který už byl objednán zákazníky z více než 70 zemí v celkovém počtu převyšujícím 1000 kusů, z nichž zhruba 900 už bylo dodáno a zařazeno do provozu. A přestože prim hrají především civilní provozovatelé, stále častěji se pro tento vrtulník rozhodují také různé ozbrojené složky.
Vrtulník AW139 byl od počátku navrhován s cílem dosáhnout maximální víceúčelovosti a nabídnout co nejširší možnosti přizpůsobení jeho výbavy individuálním požadavkům jednotlivých uživatelů. V základu jde o klasický střední vrtulník poháněný dvojicí turbohřídelových motorů PT6C-67C, řízených elektronickým systémem FADEC. Stroj je vybaven pětilistým nosným rotorem s titanovou rotorovou hlavou a kompozitovými listy a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem. Má tříbodový kolový zatahovací podvozek příďového typu konstruovaný tak, aby při nouzovém nebo příliš tvrdém přistání absorboval část energie z nárazu.
Základem celoskleněného kokpitu jsou čtyři velkoplošné barevné multifunkční displeje a avionika řady Primus Epic, její konkrétní složení ale vždy záleží na jednotlivých zákaznících. Vrtulník je primárně určen pro dvoučlennou letovou posádku, způsob jeho ovládání ale umožňuje plnohodnotnou pilotáž i jen jedním letcem. Veškerá avionika a vnitřní i vnější osvětlení stroje jsou přizpůsobeny pro použití brýlí nočního vidění. Kabina cestujících je vybavena po obou stranách širokými posuvnými dveřmi a nabízí možnost přepravy až 15 cestujících sedících po pěti ve třech řadách (případně plus šestnáctý vedle pilota) anebo až čtyř pacientů na nosítkách, a to včetně lékařského doprovodu a vybavení.
Snaha o větší proniknutí na vojenské trhy vyústila v představení vojenské verze AW139 označené jako AW139M. Ta si zachovává všechny vlastnosti původní civilní varianty, k tomu ale přidává některé specifické systémy a také větší celkovou odolnost a některé výkony. Maximální vzletová hmotnost stroje dosahuje 7000 kg a je vybaven protinámrazovým systémem umožňujícím provoz za všech povětrnostních podmínek. Zesílen byl podvozek, který navíc poskytuje také větší takzvanou světlou výšku nad zemí a nově přibyla také balistická ochrana, sestávající z pancéřování sedadel, samosvorných palivových nádrží a rotorových listů lépe odolávajících poškození střelbou.
Samozřejmostí je v případě AW139M možnost integrace několika druhů elektro-optické hlavice systému FLIR a vojenskými komunikačními systémy. Stroj má k dispozici také sofistikovaný systém vlastní ochrany, zahrnující všechny základní prvky jako je laserový a protiraketový výstražný systém, stejně tak výletnice klamných cílů. Kromě toho lze nainstalovat chladiče výstupních plynů od motorů. Vrtulník AW139M je schopen nést také externí výzbroj, a to na dvou pylonech, uchycených k trupu nad bočními posuvnými dveřmi. Ty jsou vybaveny datovou sběrnicí vojenského standardu MIL-STD-1553 a dovolují nést a odpalovat všechny hlavní druhy vrtulníkové výzbroje, tedy kulometné a kanonové kontejnery ráží 7,62 mm až 20 mm, neřízené rakety či jejich naváděné varianty a protizemní/protitankové řízené střely. Při integraci zbraňového systému chce společnost Leonardo využít svých zkušeností v této oblasti z vrtulníků AW129, AW149 či AW159. Samozřejmou je i možnost použití lafetovaných střelných zbraní v kabině. Výrobce deklaruje, že v případě přepravy plně vyzbrojených vojáků se do ní vejde celkem deset osob. Přesná konfigurace stroje vždy závisí na specifikacích konkrétního zákazníka.
Stroje řady AW139 nyní slouží například v ozbrojených silách Irska, Spojených arabských emirátů, Kataru, Alžírska, Kypru, Malty, Thajska, Nigérie, Senegalu, Trinidadu a Tobaga, Bangladéše, Panamy, a samozřejmě domácí Itálie. Ta se ostatně stala prvním uživatelem vrtulníků vyrobených ve vojenském standardu AW139M, když pro své vzdušné síly objednala celkem 13 strojů určených pro leteckou pátrací a záchrannou službu a nesoucích italské armádní označení HH-139A. Tyto vrtulníky jsou mimo jiné vybaveny hlavicí FLIR Star Safire 380-HD, pátracím světlometem SX-16, jeřábem na pravoboku, hákem pro podvěs, nouzovými plováky, megafonem a například také vypouklými bočními okny pro lepší pozorování okolí při pátrání po osobách v nouzi. Stroje mají většinu úprav z AW139M včetně zástavby pro systém vlastní ochrany, s použitím výzbroje na vnějších pylonech se ale v tuto chvíli nepočítá. Ozbrojenou verzi AW139M zatím žádný uživatel neobjednal. Z českého pohledu jde tedy o určitý handicap, neboť použití externí výzbroje na AW139M zatím nebylo plnohodnotně otestováno a ověřeno v běžném operačním provozu. Na druhou stranu tisícovka objednaných vrtulníků je jasným důkazem toho, že stroj jako takový je velice osvědčený. Jak nám sdělili zástupci společnosti Leonardo, právě varianta HH-139A italského letectva by se mohla stát základem verze pro české letectvo. O tom, že to Leonardo myslí se svou nabídkou do českého tendru vážně, pak svědčí uzavřené memorandum o porozumění se státním podnikem LOM Praha, které bylo podepsáno v září 2015 a které by v případě pořízení AW139M českou armádou bylo základem pro spolupráci v oblastech údržby, oprav, výcviku a mimo jiné také návrhu a výroby vrtulníkových systémů. Dle slov výrobce probíhají jednání o možné spolupráci i s dalšími českými společnostmi, konkrétnější však být nechtěl.
Text: Jan Čadil, Tomáš Soušek
Foto: Leonardo
