„Jsme vystudovaní zdravotničtí záchranáři. Máme vyšší odbornou školu a praxi v oboru přes tři roky. Můj kolega dokonce pět let,“ vysvětluje rotmistr Vrána, který slouží od nového roku jako mladší zdravotník na obvazišti u 53. pluku průzkumu a elektronického boje v Opavě. Rotmistr Tureček zase dělá zdravotníka na rotě 74. lehkého motorizovaného praporu v Bučovicích.
Oba zase společně odpovídají na tísňové telefonáty. „Nejdříve jsme zjistili, zda se něco změnilo od dob, co jsme zde sloužili naposledy. Odpověděli jsme pár cvičných hovorů za dohledu šéfa směny záchranné služby. Pak jsme už fungovali spolu nebo odděleně ve směnách. Doplňujeme týmy tam, kde někdo chybí,“ komentuje své působení rotmistr Vrána. V rámci služby vyhodnocují hovory, zda je třeba vyslat na pomoc záchrannou službu, telefonicky asistují při poskytování první pomoci nebo resuscitace. Vyhodnocují také, zda volaný není nakažený nemocí Covid-19 a jaké ochranné pomůcky má mít vyslaný zdravotnický tým.
Rotmistr Vrána vstoupil do armády, protože chtěl změnu a jak uvedl, přivedl ho k ní kolega Tureček. „Po škole jsem sloužil na jednotce intenzivní péče, po dvou letech jsem přešel právě na dispečink. Mám rád vojenství, řád a chtěl jsem také víc kontaktní práce, nejen teorii. Takže když jsem slyšel kolegu, že se hlásí do armády, přidal jsem se,“ komentuje. Oba se shodují, že jim vyhovuje možnost dále rozšiřovat své zkušenosti ve zdravotnictví v rámci civilních praxí v nemocnici, ale zároveň být i v terénu s vojáky na výcviku. „Jsem rád, že můžu nyní pomoci bývalým kolegům. Ale svého rozhodnutí vstoupit do armády rozhodně nelituji,“ dodává rotmistr Vrána.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: plk. Magdalena Dvořáková, OdKV KaGŠ Armády ČR
Foto: archiv Armády ČR