Multifunkční displeje
Letouny byly prakticky od počátku vývoje vybaveny analogovými mechanickými přístroji, které sloužily jak k zobrazení letových dat, tak později i k indikaci navigačních a dalších údajů. Teprve příchod palubních radiolokátorů v závěru 40. let 20. století si vyžádal integraci nové kategorie zobrazovacího prostředku, který by byl schopen zobrazovat nejen informace na škále povolených hodnot, ale také reagovat na proměnné zadání (např. detekce cílů radiolokátorem). Tímto prvkem se staly CRT obrazovky, které obyčejně v monochromatické podobě sloužily pouze k zobrazení výnosu z radaru. Spolu s rostoucí sofistikovaností palubní výbavy letounů začali konstruktéři řešit zásadní problém, a to přesycenost zorného pole. Množství zobrazovačů v analogové podobě naráželo na fyzické limity velikosti palubní desky a zorného pole. V neposlední řadě zavádění nových zbraňových systémů začalo vyžadovat různá nastavování a podobné procesy, pro něž byly analogové spínače nevhodné. Rozvoj zaměřovacích systémů pak znamenal, že bylo nutné do kokpitu vměstnat samostatný zaměřovač a ovládací pult pro každý zbraňový systém. Řešením se staly multifunkční displeje MFD, kterými byl jako první v sériové podobě vybaven americký letoun F-111 Aardvark známý svou širokou paletou výzbroje. Tehdy byly displeje monochromatické a založené na technologii CRT, avšak i tak přišly s revolučním konceptem „stránkování“. Na jedné zobrazovací ploše si tak pilot mohl přepínat typy informací, které pro něj byly podstatné v dané fázi letu.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: Armée de l’air et de l’espace, archiv
Více se dočtete v časopisu ATM 6/2024, kterého elektronická verze vyšla 29. 5. 2024 a tištěná v pátek 31. 5. 2024.
Obsah ATM 6/2024 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE
