Stop každému ambicióznímu plánu však musela zákonitě vystavit nedobrá finanční situace státu. Finanční náročnost nepřála ani redukovanému plánu z roku 1936, jehož realizace by si vyžádala nákup 36 lehkých a 66 středních tanků a rovněž 8 tančíků. V první etapě se proto kalkulovalo s nákupem středních tanků k vyzbrojení dvou tankových praporů po třech rotách a s nákupem tančíků pro potřeby jezdectva.
Jugoslávské armádní velení disponovalo v polovině třicátých let 20. století 55 lehkými tanky Renault F.T.17 a Renault Kegresse M.28. V sestavě jugoslávské královské armády se nalézaly i dvě jezdecké divize. Předpokládalo se, že každá z nich obdrží motorizovaný pluk, který bude kmenově vybaven lehkými tanky nebo v počátečním období alespoň provizorně tančíky. Za tím účelem se v létech 1933 – 1934 testovalo několik modelů polských a československých kulometných tančíků. Neúspěšně byl v únoru 1933 zkoušen polský tančík TK-3, v červenci 1933 československý tančík Praga P-I (Tč. vz. 33) a v říjnu 1933 československý tančík Škoda MU-4/I. Škodovácký tančík, který trpěl častými poruchami motoru o maximálním výkonu 24,3 kW (33 hp), následně prošel celkovou rekonstrukcí a přestavbou zejména zesílením pancéřování a zástavbou nového motorového agregátu o maximálním výkonu 29,4 kW (40 hp). Při dalších zkouškách v Jugoslávii ve dnech 20. – 31. října 1934 i navzdory odstranění některých nedostatků však opětovně neuspěl.
Text: Oldřich Pejs
Foto: sbírka autora
Více se dočtete v časopisu Hobby Historie 42 (2/2018), který vyšel 23. 5. 2018.
Obsah Hobby Historie 42 naleznete – ZDE.