Posledné zbohom Petrovi Kadlecovi,

Kniha vypráví o osudech Československa a jeho armády od roku 1938 do období po Pražském jaru. Naše země a armáda prošly skutečně bouřlivým historickým obdobím a zažily mnohé zvraty, to vše publikace podrobně popisuje. Jejím cílem je také ptát se, jak války a oblast vojenství dopadaly na československou společnost – v celé její národnostní, sociální, generační i genderové různorodosti – a na vztahy mezi armádou a politikou.

Antonín Fajkus je posledním žijícím československým stíhacím pilotem. Narodil se v prosinci 1923 na Hodonínsku a za druhé světové války sloužil v legendární 40. stíhací peruti „Rudých ďáblů“ (The Red Devils) amerického letectva. Nalétal celkem 190 operačních letů a více než 500 bojových hodin, přičemž zaznamenal jeden potvrzený a jeden pravděpodobný sestřel nepřátelského letadla. Dnes žije zapomenutý na předměstí Chicaga, kde ho v létě 2024 objevil historik Jiří Klůc. Tato kniha přináší příběh, který je veřejnosti odhalen vůbec poprvé, a vychází u příležitosti 101. narozenin Antonína Fajkuse.

Víceúčelový letoun F/A-18 je jedním z nejpovedenějších bojových strojů na světě. Paradoxně jeho vznik provázel neúspěch, neboť prohrál v soutěži LWF (Light Weight Fighter) s budoucím F-16. Jenže ohromné zkušenosti zúročené v původním prototypu YF-17 Cobra se staly natolik zajímavými, že se pro něj rozhodlo americké námořnictvo a dalo typu naději na druhý život. Pod novým označením F/A-18 se z letounu s marketingovým jménem Hornet postupně stal nástupce hned několika palubních typů včetně legendárních F-14 Tomcat.

Známý autor knih o českém letectví přichází s volným pokračováním své knihy Horké nebe nad hranicí, kterou si mohli zájemci zakoupit před dvěma roky. Téma je tentokrát PVOS – protivzdušná obranu státu. V realitě bipolárního světa byla jejím hlavním úkolem zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru tehdejšího Československa především proti vojenským letadlům zemí Severoatlantické aliance. Systém hlásek, radarů v kombinaci s hotovostními letouny a raketovými jednotkami představoval značnou sílu bdící nad bezpečností nebe republiky.

Během druhé světové války se v boji za obnovení státní a národní svébytnosti v okupovaných evropských zemích utvářel narativ zdůrazňující především motivy sjednoceného národa. V této atmosféře ovšem zůstaly zapomenuty a cíleně potlačeny aktivity, které se z tohoto rámce vymykaly a výrazně ho překračovaly. Odbojáři různých národností, původu i ideového přesvědčení se zapojovali do odboje v jiných zemích, vytvářeli mezinárodní sítě, předávali své bojové a organizační zkušenosti, vstupovali do různých národních armád a z nich přecházeli do partyzánských formací, pomáhali uprchlíkům.

Těšínská jablíčka. A ještě kyselá… Mohlo by se zdát, že spojovat něco takového s válkami, byť polozapomenutými, se ani trochu nehodí. A přece asi nejlépe vystihují obsah této knížky. Na území Těšínského knížectví si po první světové válce dělaly nárok Československo a Polsko. V lednu 1919 spor vyvrcholil sedmidenní válkou, v níž nejprve československé legie obsadily většinu Těšínska, aby později z rozhodnutí politiků ustoupily na hranici probíhající po řece Olši. Část Těšínska, která připadla Československu, se stala jedním z trvalých problémů československo-polských vztahů. Na konci září 1938 přinutila polská vláda mnichovskou dohodou právě zdeptané a oloupené Československo, aby jí pod hrozbou vojenského útoku Zaolží vydalo. S koncem druhé světové války se spor o Těšínsko rozhořel znovu a také tentokrát to byli českoslovenští vojáci, kteří obsadili v červnu 1945 část Ratibořska.

V prvních měsících roku 1945 se jen nedaleko od českých hranic odehrával jeden z posledních aktů agónie Třetí říše. Posádka obklíčené Vratislavi (dnes Wroclaw), tehdy největšího německého města na východ od Berlína, se z Hitlerova rozkazu nesměla vzdát. Ze všech německých „pevností“ sovětské přesile odolávala vůbec nejdéle, od poloviny února až do počátku května 1945. A nakonec kapitulovala nikoli snad proto, že byla dobyta, ale protože již o několik dní dříve padl Berlín.