Za počátek současné občanské války v Sýrii jsou nejčastěji označovány protesty tamní veřejnosti proti režimu prezidenta Bašára Asada z března 2011. Situace se ale během několika let velmi vyostřila a přerostla v poměrně chaotický ozbrojený konflikt, v němž proti syrské vládě stojí hned několik povstaleckých organizací, přičemž řada z nich v průběhu let bojovala nebo stále ještě bojuje i mezi sebou navzájem. Největší hrozbou se nejen pro Sýrii, ale také pro Irák a další země, stal takzvaný Islámský stát, který v době svého největšího rozmachu dokázal ovládnout až 60 % syrského území. Vzhledem k riziku, jaké představoval pro celý blízkovýchodní region a prostřednictvím ideologie a teroristických útoků i pro jiné části světa, přistoupila řada zemí k vytvoření mezinárodní koalice vedené Spojenými státy, která v roce 2014 zahájila operaci Inherent Resolve, jejímž cílem je likvidace Islámského státu na území Iráku a Sýrie.
Sýrie ovšem dlouhodobě udržuje spojenectví především s Ruskou federací, jíž umožňuje například využívat pro vojenská plavidla zázemí přístavu Tartus, nezbytné pro působení ve Středozemním moři. Z pohledu Ruska je tedy pochopitelná snaha podpořit režim prezidenta Asada a udržet jej u moci, přestože většina západních zemí na něj pohlíží jako na diktátora. V roce 2015 se proto Rusové rozhodli poskytnout mu i vojenskou podporu, a to nejen v boji s Islámským státem, ale i s dalšími povstaleckými skupinami. Formálně se tak stalo na základě žádosti syrského prezidenta a oficiálně byla operace ruských ozbrojených sil v Sýrii zahájena 30. září 2015, tedy v den, kdy vyslání vojsk schválil ruský parlament.
Text: Tomáš Soušek
Foto: MO RF, KFTT
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 2/2018, který vyšel 7. 2. 2018.
Obsah L+K 2/2018 naleznete – ZDE.