Historie vzniku vrtulníku W-3, opírající se o mezivládní sovětsko-polskou smlouvu z prosince 1971, je všeobecně známa. Dlouhý vývoj způsobený nedostatkem financí, změnou takticko-technických požadavků, nedostatečným technologickým zázemím polského výrobce i rozkolem v mnoha oblastech s představiteli sovětského leteckého průmyslu vyústil v situaci, kdy byl první prototyp zalétán až v listopadu 1979. Krátce poté byl ale značně poškozen při nouzovém přistání a práce na projektu se dále protahovaly.
Již zmíněná změna požadavků vyústila v nutnost certifikovat vrtulník nejen dle sovětských a od nich odvozených polských předpisů, ale i podle regulí amerického úřadu FAA. V průběhu vývoje šlo o zásadní změnu, která způsobila další zpoždění, neboť vyžadovala překonstruování rozsáhlých částí. Zdržení narůstalo i po odeslání pěti předsériových W-3 do Sovětského svazu, kde prošly zkouškami v rozmezí teplot -60 až +50 °C. Po jejich navrácení získal vrtulník prozatímní polský typový certifikát, aby bylo možné „legalizovat“ předčasně spuštěnou sériovou výrobu.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: autor, Jan Čadil, Roy Kabanlit, Milosz Rusiecki, Leonardo, Straz Graniczna
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 4/2018, který vyšel 4. 4. 2018.
Obsah L+K 4/2018 naleznete – ZDE.