Na počátku 90. let minulého století byl zahájen proces, který je často nazýván jako odzbrojovací spirála. S koncem studené války dělící podstatnou část světa na takzvaný východní a západní blok se riziko velkého vojenského konfliktu minimalizovalo a mnoha zemím to umožnilo omezit výdaje na obranu a uspořené prostředky investovat jinak. Nejen v Evropě tak došlo k výrazné redukci počtů personálu i vojenské techniky. Mezinárodní odzbrojovací smlouvy postavené na principu vzájemné důvěry a možnosti kontroly prostřednictvím pravidelných inspekcí nastolily jednoduchý model uvažování: Když konkurence omezuje zbrojení, nemáme důvod v něm pokračovat ani my.
Tento proces měl samozřejmě i některá úskalí, vzpomeňme například mezinárodní vojenskou operaci v Libyi v roce 2011, kde i přes relativně malý rozsah bojů evropským letectvům už po pár týdnech začala docházet munice. Podstatnější zlom ovšem přinesla změna chování některých zemí. Z evropského pohledu jde zejména o rostoucí vojenské ambice Ruské federace, která navíc přestala fakticky plnit některé mezinárodní smlouvy týkající se snižování výzbroje. Odzbrojovací spirála se postupně zastavila a začala se pomalu otáčet opačným směrem.
Text: Tomáš Soušek
Foto: Miroslav Gyűrösi, Airbus, BAE Systems, Dassault Aviation
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 1/2019, který vyšel 9. 1. 2019.
Obsah L+K 1/2019 naleznete – ZDE.