Vyrovnávací rotor je dlouhodobě oblastí, u níž se snaží výrobci vrtulníků dosáhnout zásadního vylepšení. Je to dáno přirozenou neefektivitou vyrovnávacího rotoru, který odčerpává podstatnou část výkonu motoru(ů), aniž by přispíval k letovým výkonům stroje vyjma směrové řiditelnosti. A zatímco u ostatních prvků vrtulníků vyjma avioniky lze očekávat spíše evoluční změny, vyrovnávací rotor disponuje potenciálem pro změnu revoluční.
První podstatnou změnou v této oblasti, kterou lze vystopovat již u vrtulníků ze sedmdesátých let jako je například UH-60, bylo sklonění rotoru do strany. To pomohlo nejen změnit síly vyvozované na rotoru, ale hlavně umožnilo s pomocí vyrovnávacího rotoru částečně kompenzovat posun těžiště stroje, neboť šikmo uložený rotor kromě směrového řízení také generuje vztlak. Téměř k dokonalosti tento koncept dovedl Airbus u svého modelu H175, jehož o 12° skloněný vyrovnávací rotor patří k nejefektivnějším zařízením svého druhu.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: Bell
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 4/2020, který vyšel 1. 4. 2020.
Obsah L+K 4/2020 naleznete – ZDE.