
Vrcholné soutěže v posledních létech ovládly větroně firmy Binder s rozpětím blížícím se třiceti metrům a maximální klouzavostí téměř 70. Již dvě desetiletí se však objevuje myšlenka na větroň volné třídy s podstatně kratším rozpětím. Takto koncipovaná letadla se i objevila, mezi nimi Schleicher ASH 31, ale zájem zatím neodpovídá očekávání.
Stav se rozhodla prolomit právě německá společnost Schleicher, které analýzy ukázaly, že se nejmodernějšími metodami navržený větroň s relativně malým rozpětím dokáže výkonnostně prosadit proti starším typům s rozpětím mnohem větším. Dokonce zvolila rozpětí 20 metrů, o pouhé dva metry větší než u dnes nových větroňů nejoblíbenější osmnáctimetrové třídy. Rozbory vedly k závěru, že hodnocení větroně pouze z hlediska maximální klouzavosti (z principu dosahované při nízké rychlosti) neodpovídá stavu v dnešním plachtění, kde je hlavním cílem co nejvyšší průměrná rychlost přeletu.
Text: Zdeněk Pátek
Foto: Schleicher
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 5/2026, který vyšel 30. 4. 2026.
Obsah L+K 5/2026 naleznete – ZDE.