
Raketoplán Challenger se odlepuje od rampy 39B v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě a zpočátku vše probíhá zdánlivě rutinně. Po 73 sekundách letu však dochází k náhlému rozpadu stroje ve výšce zhruba 14 kilometrů. Ohnivý oblak na modré obloze šokuje řídicí středisko i diváky po celém světě. Sedmičlenná posádka neměla šanci na záchranu. Tragédie se odehrála v přímém přenosu a navždy se vryla do paměti celé generace.

Na palubě Challengeru zahynuli: Francis R. „Dick“ Scobee (46 let, velitel mise, astronaut), Michael J. Smith (40 let, pilot, astronaut), Ellison S. Onizuka (39 let, letový specialista, letecký inženýr), Judith A. Resniková (36 let, letová specialistka, elektroinženýrka), Ronald E. McNair (35 let, letový specialista, fyzik), Gregory B. Jarvis (41 let, specialista nákladu, inženýr) a Christa McAuliffeová (37 let, učitelka, první civilní účastnice programu Teacher in Space). Právě její přítomnost přivedla ke startu mimořádnou pozornost veřejnosti i škol po celém světě.

Vyšetřování havárie, vedené Rogersovou komisí, prokázalo, že příčinou nehody bylo selhání těsnicího O-kroužku na pomocném motoru na tuhé palivo, jehož funkci zásadně ovlivnily mimořádně nízké teploty při startu. Katastrofa však odkryla i hlubší problém: selhání rozhodovacích procesů, ignorování varování techniků a tlak na dodržení harmonogramu. Challenger se tak stal symbolem nejen technického, ale i systémového selhání.

Čtyřicet let po havárii zůstává Challenger mementem rizik pilotované kosmonautiky a připomínkou ceny, kterou lidstvo za dobývání vesmíru platí. Tragédie zásadně změnila přístup NASA k bezpečnosti, konstrukci raketoplánů i vnitřní kultuře rozhodování. Jména sedmi členů posádky Challengeru dnes stojí vedle dalších, kteří položili život při posouvání hranic lidského poznání.
Více jsme se misi STS-51L a havárii raketoplánu Challenger věnovali v lednovém vydání časopisu L+K.
Text: Jiří Kučírek
Foto: NASA