MENU

Zkušenosti z Hřenska byly zařazeny do standardního výcviku

Na vodním cvičišti u Labe v Litoměřicích probíhal tento týden pravidelný letecký výcvik posádek vrtulníků W3A-Sokol a Mi-17 před sezónou možných požárů v přírodě. Posádky vrtulníků a hasičské jednotky z 24. základny dopravního letectva Praha Kbely si ve spolupráci s civilními hasičskými jednotkami záchranných složek vyzkoušely všechny tři možnosti nabírání vody do bambivaku a následného shozu vody na určenou plochu.

Armáda zasahovala u rozsáhlého požáru v Národním parku České Švýcarsko v roce 2022. V Hřensku se jasně ukázalo, že hašení ze vzduchu byl jednoznačně nejefektivnější způsob likvidace požáru. Tehdy armáda nasadila dva vrtulníky W3A Sokol s bambivaky o objemu 1600 litrů vody. Situace byla mimořádná, jednalo se o požár maximálního rozsahu, proto byl nasazen i vrtulník Mi-17, který dosud armáda pro hašení požáru nepoužívala. K tomuto účelu měla pro tento stroj zapůjčený bambivak o objemu 3500 litrů od civilní firmy. Na základě těchto zkušeností má 24. základna dopravního letectva Praha Kbely v současné době zapůjčený bambivak s kapacitou 3000 tisíc litrů od státního podniku LOM Praha, aby ho mohla v případě mimořádné situace nasadit.

Plnění bambivaku z velkokapacitního bazénku se ukázalo jako nejefektivnější

„Z mého pohledu je tento typ vrtulníku pro hašení rozsáhlého požáru ideální. Čím více vody se shodí do ohně, tím větší je šance požár uhasit,“ říká pilot vrtulníku Mi-17 kapitán Jan Lehet, který zasahoval v Hřensku a dodává, že pro něj osobně bylo toto ostré nasazení úplně něco nového, protože do té doby neměl s tímto větším vrtulníkem při hašení požáru zkušenosti. „Největší výzvou pro mě bylo plnění vody do bambivaku o objemu 3000 litrů z velkokapacitního bazénku, které se v Hřensku ukázalo jako nejefektivnější. Vodní plocha byla v doletové vzdálenosti více než 7 kilometrů a nabíráním vody do bambivaku přímo z vodní hladiny bychom ztratili cenné minuty. Úkolem hasičů proto bylo dostat vodu blíže k místu zásahu, a to zabezpečili právě těmito bazény. Proto zde nacvičujeme přesně to, co jsme dělali v Hřensku, a všechny zkušenosti jsme zařadili do našeho současného výcviku,“ dodává pilot.

Dokonalá souhra pilota a palubního technika nutností

Při nabírání vody do bambivaku a následném shozu vody je naprosto klíčová komunikace řídícího pilota s palubním technikem. Ten navádí pilota a přesně mu sděluje údaje, aby bambi vak mohl být bezpečně naplněn. Samotný shoz vody a vypuštění bambivaku ovládá palubní technik, který navádí pilota na určenou plochu. Důležitou roli ale v posádce hraje i druhý pilot.

„V Hřensku byla situace, kdy bylo ve vzduchu až deset vrtulníků. Druhý pilot hlídá okolí, aby se stroj ve vzduchu nesrazil s ostatními. Byla to mimořádná a nebezpečná situace a pro nasazené vrtulníky byla v danou chvíli bezpečnost alfou a omegou úspěšné akce. Celý tento náš současný výcvik je zaměřen právě na souhru a spolupráci posádky, ale i na komunikaci a součinnost s druhým vrtulníkem ve vzduchu. I tuto skutečnost jsme při tomto výcviku trénovali,“ dodává kapitán Lehet.

Jeho slova potvrzuje i pilot vrtulníku W3A Sokol kapitán Michal Scherks. „Specifika tohoto druhu provozu jsou hlavně v zavěšeném bambivaku přímo pod vrtulníkem. Je to přídavné zařízení, o které se musí pilot starat kromě standardního rozměru vrtulníku, ale opět musí spoléhat na spolupráci s palubním technikem, protože pod vrtulník, kde je bambivak zavěšen, nevidí.“

Palubní technik jsou druhé oči pilota a ten se řídí při navádění pouze jeho pokyny. Aby vrtulníky mohly zcela využít plný potenciál s naplněným bambivakem, musí mít méně paliva. Díky tomu se stroje dostávají do krajního režimu ohledně zásoby paliva. Pro piloty je důležitá i konečná fáze, a to je přistání vrtulníku se zavěšeným bambivakem. Palubní technik opět navádí pilota na vhodné místo přistání, a to tak, aby se bambivak nepoškodil.

„Přistání je prakticky stejné jako bez bambivaku, ale v poslední fázi položíme vak na zem, vedle vrtulníku vpravo a mírně vzadu. Závěsná lana musí být natažena a ideální je položit ho na travnatý povrch, aby se materiál nepoškodil,“ vysvětluje pilot vrtulníku W3A Sokol kapitán Scherks.

Armáda je připravena k nasazení při mimořádných událostech

„Veškeré činnosti jsou jen o nácviku, proto jsme do našeho pravidelného výcviku zařadili i ty zkušenosti, které jsme si z ostrého nasazení v Hřensku odnesli, a využíváme je ke zdokonalení našich posádek vrtulníků i naší hasičské jednotky v případě aktivace Armády České republiky při podobných mimořádných situacích. Vrtulník Mi-17 je větší stroj než W3A Sokol, a proto unese i téměř tří tunový naplněný bambivak. Zařazením tohoto typu vrtulníku k hašení požárů většího rozsahu navýšila armáda své schopnosti a v případě aktivace jsme připraveni k využití kdykoliv a kdekoliv,“ dodává závěrem kapitán Jan Lehet.

Text: Jana Deckerová, A report
Foto: Jan Kouba, Armáda ČR

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.