Bez řízeného vzdušného prostoru i přesného časového plánu
Vzdušný prostor mezi Turkmenistánem a Kábulem byl bez letového řízení. „Sami jsme si proto museli dělat mezi sebou rozestupy ve vzduchu a řadit se letadlo za letadlem na přistání. Hledali jsme frekvence, po kterých bychom mohli mezi sebou komunikovat,“ vypráví.
„Nemohli jsme spoléhat na to, že v Kábulu dostaneme nějaké palivo, takže jsme v Baku načerpali plnou nádrž. Po cestě do Kábulu jsme pak řešili teplotu vzduchu a váhu, kterou s sebou budeme moci vzít zpátky. Několikrát jsme to měnili. Právě i v souvislosti s tím, že jsme na letišti zůstávali déle.“ Na letišti v Kábulu nakonec čekal český Airbus čtyři a půl hodiny. „Limit byl ale pro nás i čas, protože jsme nechtěli startovat v noci. Neměli jsme tušení, jak fungují dráhová světla.“
Letiště v Kábulu: Na vlastní nebezpečí
Na letišti byl velký provoz, ale byl organizovaný. „Všechna čest všem pilotům, kteří tam byli. A také lidem na místě, kteří organizovali lidi na odbavení,“ komentuje situaci na ploše. „Ohleduplně jsme se za sebou řadili do front na odlet a pojíždění. Řídil jsem se podle TCAS (Palubní protisrážkový systém), stejně jako ostatní. Na displeji TCAS jsme viděli, jaké mezi sebou máme rozestupy, a to byl, vedle přímé komunikace mezi posádkami, hlavní způsob koordinace,“ popisuje situaci na letišti pilot.
Na letišti v Kábulu momentálně funguje provizorní systém podávání informací k letovému provozu, který je ale zahlcený a špatně slyšitelný. Je to pouze poskytování informací, veškerá rozhodnutí o vzletu a přistání jsou na posádce letadla. Ke všem informacím řídící přidává frázi „At own risk!“, tedy „Na vlastní nebezpečí!“
Zkušený kapitán a sehraný tým
Celý jeho tým odvedl perfektní práci. Tedy pilot, druhý pilot, navigátor, palubní průvodčí a technický doprovod. „Známe se dlouho a máme mnoho letů za sebou. Jsme perfektně sladění a vzájemně jsme se doplňovali,“ říká. „Necítili jsme nebezpečí, ale situace byla velmi náročná podmínkami, které nás v Kábulu čekaly a limitovaly v běžných procedurách. Byla to zkušenost. Mám za sebou už několik, dejme tomu, netradičních letů, ale bezesporu tohle bylo náročné a sakra dlouhé,“ dodává na závěr pilot.
Major M. M. je kapitánem Airbusu. V armádě je od roku 2001. Hned po škole nastoupil do Kbel, kde postupně vystřídal několik dopravních letounů. Začínal na L-410, pak An-26 a C-295M. S letounem C-295M byl třikrát v zahraniční operaci na Sinaji.
Text: plk. Magdalena Dvořáková, OdKV KaGŠ Armády ČR /r
Ilustrační foto: Armáda ČR
