
Původní zadání americké soutěže UTTAS (Utility Tactical Transport Aircraft System), z níž vzešel jako vítěz typ UH-60 Black Hawk, počítalo se schopností vrtulníků nést externě palivové nádrže a do budoucna i výzbroj. A ačkoliv tento požadavek nebyl v samotném výběru fyzicky ověřován, jak projekt YUH-60, tak i soupeřící YUH-61 počítaly s možnou instalací postranních křídel, pro něž byl trup v patřičných místech zesílen. Armáda tehdy pouze verifikovala konstrukční připravenost pro nesení křídla ESSS (External Stores Support System). První UH-60 však nebyly pro jeho použití vybaveny a upraveny pro něj byly až během služby. Křídlo bylo dodáváno jako doplňková sada a US Army i další uživatelé jej obvykle pořídili v množství menším, než byl počet objednaných vrtulníků.
Strukturálně je křídlo tvořeno kombinací uhlíkového kompozitu a duralových výztuží se dvěma standardizovanými závěsníky na každé straně vrtulníku. Závěsy jsou vybaveny systémem nouzového odhozu břemene, který se deaktivuje při zatížení podvozku po dosednutí (pomocí senzoru Weight on Wheels). Křídlo bylo navrženo pro nesení až 2268 kg (5000 liber) na každé straně vrtulníku, tedy 1134 kg na každém závěsném bodu. Protože je křídlo vybaveno propojením k palivovému systému vrtulníku, může nést přídavné nádrže o objemu 870 l (230 galonů) a 1703 l (340 galonů). Díky nim dokáže UH-60 jen s posádkou uletět přes 2000 km bez mezipřistání. Křídlo rovněž umožňuje použití protitankových střel AGM-114 Hellfire, protizemních AGM-65 Maverick, protiletadlových AIM-92 Stinger a neřízených raket Hydra 70. Z každého Black Hawku tak bylo možné vytvořit těžce ozbrojený stroj nesoucí až šestnáct střel Hellfire, čtyři Mavericky či 76 raket Hydra 70.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D.
Foto: autor, Fulcrum Concepts, Sikorsky, PZL Mielec, US Army
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 11/2026, který vyšel 4. 11. 2026.
Obsah L+K 11/2026 naleznete – ZDE.